Určitě se shodneme na tom, že kdyby nám bylo dáno na výběr, zda chceme nebo nechceme mít nějakou vyrážku, ekzém nebo jiný nevzhledný a nepříjemný kožní problém, zvolíme zamítavou odpověď. Protože jenom blázen by po něčem podobném toužil. A vlastně ani blázen by se ne vždy rozhodl jinak.
Kdyby nám pak bylo dáno na výběr, zda bychom se raději vykoupali v čisté vodě nebo v nějaké pochybné kalné břečce, určitě bychom se shodli na tom, že čistá voda je lepší.
Při výše zmíněném rozhodování vlastně nehrálo roli, kde bychom onen kožní neduh chytili a kde by ta voda či břečka měly být. Protože je to podružné. To nejlepší si prostě žádáme všude.
I v bazénu.
Ovšem právě bazén je v tomto ohledu tou zřejmě nejrizikovější ‚vanou‘. Protože právě do něj se dostanou z jeho okolí nečistoty nejčastěji, právě tento je nejvíce vystaven řádění mikroorganismů a jiným potenciálním problémům.
A máme-li se takovým potížím vyhnout, je třeba mimo jiného dbát i na to, jakou má v něm napuštěná voda kyselost, tedy jaké je její pH. Protože na kyselosti záleží to, jak účinkují v takové vodě rozpuštěné přípravky bazénové chemie, tato ovlivňuje to, zda a jak se v takové tekutině bude dařit baktériím, řasám a jiným mikroskopickým škůdcům.
A proto je úprava bazénové vody něčím naprosto nezbytným. A bez přípravků ovlivňujících kyselost vody se prakticky neobejdeme.
Někdy je třeba takovou kyselost zvyšovat, jindy pro změnu snižovat. To podle toho, jaké hodnoty v naší vodě naměříme. A proto se i přípravky ovlivňující kyselost rozdělují na
- pH plus
- a pH mínus
Testerem se stanoví kyselost takové vody vcelku jednoduše a pak už stačí k dosažení kýženého efektu použít jenom ten či onen přípravek, vcelku lhostejno zda v granulované, sypké nebo tekuté podobě.
Což v případě náležitého užití spolu s další bazénovou chemií zaručí, že se budeme koupat v čisté vodě a neodneseme si odsud nepříjemné kožní problémy. A to je to nejdůležitější.
