Vyspělost konkrétní společnosti není něčím, co by se dalo snadno měřit. Každá totiž vyznává jiné hodnoty, a tedy se také automaticky považuje za tu nejlepší. Není však třeba říkat, že to není vždy pravda. Není tedy na škodu se zajímat o to, zda existují i nějaká objektivní měřítka, která bychom mohli v tomto případě využít. A pravdou je, že skutečně existují, i když jejich použití není zrovna nejjednodušší.
Tím asi nejsamozřejmějším je průměrná délka života. Dá se totiž snadno předpokládat, že čím déle lidé žijí, tím lépe se mají. V tomto ohledu je pak současná moderní společnost skutečně na vrcholu, tedy alespoň prozatím. Ovšem neměli bychom zvažovat jen délku života samotnou, ale také jeho kvalitu, zvláště v pozdějším věku. Pokud si většina lidí zachovává svěží mysl a přiměřeně zdravé tělo, pak lze hovořit o úspěchu. Když však valná část populace tráví poslední léta svého života v nepohodlí a bolestech, pak je jasné, že je něco špatně.
S tím také souvisí to, jak se lidé v dané kultuře starají o ty, kteří se o sebe postarat nemohou. Nejen o staré či nemocné, ale především o tělesně či mentálně postižené, ať už od narození nebo v důsledku nějaké nehody. Je totiž známkou vyspělosti každého sociálního druhu, že pomáhá ostatním, zvláště těm, kteří si nemohou sami například sehnat potravu. I zde je tedy dobré se podívat, jak jsme vlastně na tom. A dalo by se říci, že v tomto ohledu máme ještě co dohánět.
V neposlední řadě je zde i to, kolik času denně musí lidé strávit prací, případně sháněním potravy, a kolik mají volna. V ideálním případě by to mělo být zhruba rovnoměrně rozloženo, nejlépe pak s převahou volného času. Ten totiž dává prostor kreativitě, a ta je pro vývoj kultury nezbytná.
Není tedy tak snadné říci, zda jsme skutečně nejvyspělejší. Ani dnes se nenajde země, která by v některé z výše uvedených kategorií neměla problém. A to je škoda, neboť se tím pouze ubližuje lidem.
